Dovolená v jižní Itálii – tipy, rady, dámská jízda

Malebné a oslnivě bílé uličky jihoitalských měst

Na konci dubna jsme se s kamarádkami vydaly na dámskou jízdu do jižní Itálie, do oblasti zvané Apulie. Stálo to za to, tak se s vámi ráda podělím o naše poznatky, tipy, itinerář a tak dále :)

Den 1.

Letěly jsme z Norimberku (jako Plzeňačkám nám tam cesta trvá necelé dvě hodiny, takže se nám to vyplatí, protože letenka odsud stála 990 Kč) v 9:00 ráno. Ideální čas, do Bari jsme přiletěly okolo 11:00, chvíli zabrala cesta vlakem z letiště a na hotel jsme dorazily okolo 12:30. Zdánlivě super čas, že jako máme ještě celý den před sebou. Jenže! Siesta, aha! Nikdy se nepřestanu udivovat nad tímto zvykem, který nás nesmírně brzdil celou dovolenou. Liduprázdné ulice, obchody zavřené železnými posprejovanými roletami. Upřímně řečeno, toto vše nám první dojem z města Bari trochu zkazilo.

Křivolakými uličkami jsme prošly historické centrum města raz dva a skončily v první hezké restauraci, kde alespoň trochu uměli anglicky :)

Malebné a oslnivě bílé uličky jihoitalských měst
Malebné a oslnivě bílé uličky jihoitalských měst

Den 2.

Druhý den začal půjčením posledního volného auta, které místní autopůjčovny měly k dispozici a začala naše jízda směrem na jih. Na další dvě noci jsme byly ubytované v krásném historickém městě Lecce. Tak zachovalé středověké centrum jsem dlouho neviděla. Má to obrovské kouzlo. Ale to bych předbíhala. Cestou do Lecce, které je z Bari vzdálené asi 150 km, jsme jely přes malá přímořská městečka Polignano A Mare a Monopoli. Polignano je proslulé svou michelinskou restaurací ve skále. Kromě toho je to ale moc pěkné a malebné město s turistickým duchem, které se rozkládá na vysokých skalách nad tyrkysovým mořem. O pár kilometrů na jih je město Monopoli, které v průvodcích láká na malebné krámky a restaurace na středověkých hradbách, rozkládajících se nad mořem. Ehm, to bychom nesměly přijet opět do siesty! Naštěstí jsme brzy pochopily, že hlad je převlečená žízeň a spraví to pár Aperolů v krásné kavárně nad střechami města. A ten výhled nezkazí ani hladové břicho :)

Báječná kavárna v Monopoli
Báječná kavárna v Monopoli
Polignano a Mare
Polignano a Mare
Polignano a Mare
Polignano a Mare

Den 3.

Probuzení v Lecce a co dál? Zachtělo se nám užít si moře, takže jsme se autem vydaly do nejbližšího přímořského střediska (Lecce je od moře asi 15 km), na které lákaly billboardy. Pusto, prázdno, vybydleno. Asi jsme někde špatně odbočily, jedeme po pobřeží dál. Pusto, prázdno, vybydleno podruhé. No, na to, že za tři týdny by měla začínat sezóna, mají tu ještě dost práce :) Po dalších 40 kilometrech jsme narazily na moc hezké letovisko s novou marinou a restaurací, jejíž design mě naprosto ohromil. Opět obědváme Aperol (oni přeci nevaří, je teprve 13:00) a jedeme to zkusit ještě dál jižněji, do městečka Otranto. A to je vážně ráj. Malebné turistické městečko, jedna restaurace vedle druhé přímo na mole u moře, obchůdek vedle obchůdku, historické centrum. Z celého dne opravdu nejsilnější zážitek a město, za kterým se vyplatí si dojet.

Liduprázdná přímořská letoviska s tyrkysovým mořem
Liduprázdná přímořská letoviska s tyrkysovým mořem
Otranto - jižní Itálie
Otranto – jižní Itálie
Otranto - jižní Itálie
Otranto – jižní Itálie

Den 4.

Prozkoumáváme centrum Lecce a jedeme zpět na sever do Bari. Cestou jsme musely navštívit město Alberobelo, které je proslulé svými záhadnými domečky zvanými trulli. Je to takový o trochu větší domeček pro panenky, z kamene a původně s nedokončenou střechou. Ve městě jsou jich stovky a má to neskutečnou atmosféru. A tisíce turistů. Cestou dál jsme narazily na bílé městečko na kopcích – Ostuni. Nádherný výhled na krajinu a na moře a opět mraky turistů, které až oslňuje všudypřítomná bílá barva fasád.

Alberobelo - městečko plné domků trulli
Alberobelo – městečko plné domků trulli
Alberobelo - městečko plné domků trulli
Alberobelo – městečko plné domků trulli

Den 5.

Poslední den jsme strávily v Bari a nabité dojmem, že už jsme tu všechno viděly (historické centrum, kolonády s restauracemi i dostatek obchodů na nákupní třídě), jsme se vydaly na pláž. Musíme přeci zachytit všechny sluneční paprsky, než se vrátíme domů. Cestou na pláž jsme náhodně potkaly tradiční místní trh plný čerstvých ryb, ovoce a zeleniny a hned nám bylo jasné, co budeme obědvat :) Po tak cestovatelsky náročném pobytu jsme si na pár hodin zaslouženě lehly do vyhřátého písku a čekaly na večerní odlet domů.

Když bych měla tuto velmi aktivní dovolenou shrnout, bylo to jednoduše skvělé. Jižní Itálie nabízí mnoho – dobré čerstvé jídlo, malebná městečka, pustý kraj mimo turistické oblasti (který stojí za to vidět) a přátelskou atmosféru. Navíc jsou tu i příznivé ceny za všechno – zboží, ubytování, jídlo. Jen je škoda, že místní téměř nemluví anglicky a my turisté (nebo aspoň naše skupinka) si nějak nemůžeme zvyknout na ty jejich proklatě dlouhé siesty. Často jsme tedy obědvaly ve čtyři odpoledne. Co vím ale jistě, ještě se sem vrátím. A ráda :)

Sdílet na
Facebook

Příhlášení k odběru článků

Když se zde objeví nový článek,
tak vám zašlu e-mail, abyste o něj nepřišli.
Nic víc, nic míň ;)
Děkuji, že jste v tom se mnou. ;)

Přidejte komentář